2. den

svátek: Toračí, Rak

Letos jsme si mohli oproti loňskému roku přispat o půl hodiny déle, proto nás na rozcvičku vytáhli až v půl osmé. Po klasickém ranním protahování s Bobisem následovala snídaně a ranní hygiena. Na rozdíl od budíčku prohlídky stanů bohužel stále zůstávají. Ešusy sice nelítaly, ale jenom díky tomu, že jsme je nestihli použít.

Dnešní nástup nebyl v krojích ani v tričkách. Hned potom se z nás stly gorily, píšťalky a pěšáci. Cílem hry bylo najít píšťalku a jelikož nidko nechtěl moc riskovat, hra se pěkně protáhla. První úsekVTH, který následoval poté, nás ujistil o tom, že toto VTH nebude žádná sranda. Sestavení krhútského boha Lomikela nám to potvrdilo. Lomikel vysoký 93,5 cm je vlastně rovnoramenný trojúhleník s dalšími částmi těla, jako je vrávor, řapuch, pýteno, krhy na rourácení, vzboule a pluzně. Jestli nevíte, co to znamená rourácení, tak se nedivte, my jsme to také nevěděly. Nakonec jsme si nějak poradily, a tak po hodinách usilovné práce jsme přeci jen Lomikela dokončily. Všichni se hluboce oddechly a byly šťastni, až na Věrku, které při výrobě spadl do oka kus dřeva a zkazil jí tak celý den. Z domu jsme si dovezly krhútský oblek, ale abychom ho měly kompletní, musely jsme si po odpoledním klidu nabarvit na zeleno a modro uši.

Po celodenní práci jsme se vydaly k rybníku a abychom se nenudily, vzaly jsme s sebou i pneušky. S blížícím se večerem byli všichni čím dál tím nervóznější a pro sebe si mumlali svá jména a datumy, které sloužily jako první úkol nově zavedené hry – Hodina pravdy. Tato Hodina pravdy nám nastala u táborového ohně, kde každá družina musela k vylosovanému datumu vysypat z rukávu příslušné přezdívky. Překvapivě zvítězili vedoucí, ale v těsném závěsu za nimi skončili Sedmikrásky. Naproti tomu Hemrovcům paměť moc nesloužila. Přezdívky nás nepřestávaly strašit ani ve spánku.