9. DEN

svátek: Doubravka, Ploučňák, Radušbuza

Když jsme na nástupu uslyšeli heslo dne, byli jsme překvapeni, protože toto heslo nám bylo důvěrně známé - už včera se tomu všichni smáli – KAMARÁD TAKY RÁD, KAMARÁDKU NA LEHÁTKU. Vít nám také oznámil, v čem bude spočívat Hodina pravdy. Máme si vyrobit vlastní vyhryzovák a poté se strefit do tří koleček na zemi v určité vzdálenosti.

Čas do svačiny jsme vyplnily výcvikem v řezání a sekání. Po svačině jsme začaly s VTH, protože bylo strašně dlouhé a tak jsme ho do oběda stihly. U rybníka nám Klára vysvětlila pravidla – nastoupit do loďky, najít balónek se zprávou a vyluštit ji. O další vysvětlení se postaral vyluštěný junácký kříž. Doběhnout zátky do tábora a upéct si dnešní oběd nám dalo docela zabrat. Kuře jsme pekly v rozžhaveném popelu.

Abychom ani chvíli nezahálely, Verča si pro nás připravila mezidružinovky. První s názvem Peříčko něčemu vypovídá. Pomocí papíru jsme měly udržet peříčko co nejdéle v e vzduchu. U závodu stonožek neměla ona stonožka 100 noh, ale jen několik párů. Celá družina v řadě za sebou utíkala okolo sušáku a držely se pomocí lana, které měly mezi nohama. Oběhnout takto dvě kola bylo zábavné a pro pobavení ostatních. Následovala hra do jednotlivců – skok s kufrem. Obyčejný skok z místa nám ztěžoval kufr, který jsme držely v ruce. Hra na přesnost nás taky pobavila, protože někteří šli úplně jinam než měly. Účelem hry bylo dojít do kruhu na zemi, aniž bychom se dívaly. I když už pomalu končilo odpoledne, pořád bylo vedro, a tak jsme vyrazily k rybníku. Tentokrát bez vest a pádel. Už jsme ani nehrály žádnou hru – prostě jenom zchlazení v horkém letním dnu.

Po příchodu nás čekala večeře a poté chvíle klidu. Většina z nás trénovala Hodinu pravdy. Vyhryzovák jsme stihly vyrobit už včera, ale trefit se do koleček nám ještě moc nešlo. Nakonec jsme se všichni sešli u ohně a mohli jsme začít. Nejúspěšnější v této soutěži byly Sedmikrásky.