2. den

Náš „milovaný“ budíček byl v 7:30. Mnozí, no doslova většina z nás, byli už dávno vzhůru. Někteří tak hlasitě, že je Věrka byla sprdnout. „Budíček“, zařvala Verča a hnala nás ven ze stanů. Rozcvička nás neminula a spočívala v tom, že jsme doběhli na zápraží a zase zpět k díře na stožár, náš budoucí stožár., kde jsme udělali pár cviků. Když nás rozpustili do našich zahřátých stanů, zuřivě jsme začali uklízet spoušť. „Nástup“, rozkřiklo se a my „jak jinak“, jsme se začali nastupovat kolem zatím nepostaveného stožáru. Vyslechli jsme zajímavý program dne a večerní hru jménem „večerní kvíz“. Rozpustili nás a my holky jsme si posedaly do jídelny a poslouchaly znění celotáborové hry „táborkešing“.

Radka pověsila na nástěnku hádanky a my jsme si mohly zase lámat hlavu. A protože tábor není jenom o hraní, vydaly jsme se do lesa a nadělaly z chrastí otýpky, aby se nám lépe podpalovalo. (Ne tábor, ale brutar).

Na turnaj v přehazované jsme se sice nestihly psychicky, ani fyzicky připravit, ale pořádně jsme si zahrály…nejvíce nás štvalo pouze sluníčko…Prodloužený odpolední klid nám všem pomohl v odpočinku, nebo hledání keše. Polední klid skončil a na zavolání se všechna děvčata seřadila před jídelnou a čekala, než se Verča začte do našeho 1. úseku VTH. Letošní VTH je na téma… „Rychlé šípy (Záhada hlavolamu)“. Prvním úsekem bylo najít všech 5 členů rychlých šípů. Každého člena družiny odvedli na dříve neurčené místo, které my jsme samozřejmě neznaly. Po namáhavé cestě nám svačina přišla vhod (ostatně jako vždy). Rozběhli jsme se ke stolu s banány, jako stádo opic. Hra na medvědy byla super, ale moc se nepovedla. Medvědi byli na louce až moc obratní a cedulky k nepřečtení.

Stane se…zvířátka se tu střídala, co se dalo…konvoj s kachničkami, z něhož ke konci unavené kachničky pomalu, ale jistě odpadávaly, pokud už nemohly po dlouhé cestě kolem 6-ti stanů.

Po zpříjemnění hygieny jsme si šli zkrášlit náš „milovaný“ vasrfal. Cítili jsme se tam skoro jako doma.

Myslím, že večeři jsme si doopravdy zasloužili. Sice nebyly koláče, které se po každé práci hodí, ale hrachová kaše se našim kuchařkám moc povedla.

Konečně první táborový oheň. Moc nám to nehořelo, ale s kytarou a kvízem to stálo za „TO“. Baboušovci v kvízu spoléhali na Babouše a čarodějky, Hemrovci na Dastana a dějepis, Chrpky spoléhaly na náhodu v hlavních městech, Sedmikrásky se držely hesla „od všeho trochu“ a Pampelišky? Ty nenechaly ostatní družiny na svůj kreslený Madagaskar ani sáhnout!

Poslední dívčí program dnešního dne se nazýval „Na slovíčko prosím“. V této chvíli jsme seděly v jídelně, u takřka „kulatého“ stolu a rozebíraly zadané téma, které znělo………

Večer se vydařil a večerka o tróóóchu protáhla.